Rubriky
Životní styl

Žít a nechej žít, dokážeme to?

Jeden moudrý citát praví: žij a nechej žít. Co si pod tím představíte? Každý má určité životní priority a žebříčky hodnot. Rozhodně nejvíce se to projeví v oblasti hmotného zabezpečení a našeho názoru v této oblasti, nebo také v oblasti výchovy dětí. Jsou lidé, kteří si osvojují obecně zažité principy, co se týče životního stylu, přístupu k získávání financí i výchovných způsobů. Na druhou stranu najdeme mnoho lidí, kteří jsou nakloněni alternativám různého druhu. Tito lidé tvoří menší skupiny či komunity.
 nepustím tě

Tolerance není snadná

I když se tvrdí, žij a nechej žít, ve skutečnosti je pro většinu lidí velmi obtížné přijmout a respektovat odlišný životní styl. Je pro nás velmi obtížné to respektovat a přistupovat k představitelům tohoto odlišného životního stylu. Například pokud budete mít za sousedy bohémy, budete velmi negativně vnímat jejich volnomyšlenkářskou výchovu uplatňovanou vůči dětem nebo to, že čas od času od nich slyšíte v nočních hodinách ruch. Ovšem na druhou stranu, budete-li mít sousedy, kteří se aktivně zúčastní církevního života, budete je mít za pánbíčkářky a nijak zvlášť nebudete stát o to, aby se Vaše děti přátelili s jejich dětmi. Co kdyby je chtěli evangelizovat? Pokud se cítíte dotčeni druhou osobou, protože Vás se to netýká a respektujete odlišný životní styl jedince, je to určitě dobře a výše uvedené vnímejte jako nadsázku. Bohužel pro mnoho lidí to tak prostě je.
 dívka ve starém domě

Učme se toleranci

Respektovat odlišnost je velmi obtížné. Zvlášť těžce vnímají lidé některé cizince. Například na rumunské či ukrajinské dělníky nadávají, že okrádají Čechy o práci, ale ve skutečnosti Češi o tyto nízkopříjmové práce dávno nemají zájem. Ještě relativně ohleduplní jsme vůči homosexuálním komunitám, tedy ve srovnání například se sousedním Slovenskem nebo Polskem.
Tolerance totiž není člověku daná. Tolerance je něco, čemu se musíme celý život učit.

Rubriky
Domov

Jak zpestřit interiérovou nudu

Civilizační choroby jsou strašákem moderní doby. Avšak podle psychologů i bytových designérů se proti nim lze bránit nejrůznějšími způsoby. Tím základním by mělo být místo, kam se rádi vracíme, kde se cítíme pohodlně, bezpečně a kde se nebojíme relaxovat.

Plánování celkového prostoru interiéru
Domov nejsou jenom holé zdi nebo jenom nutné spotřebiče a nejnutnější nábytek. Domov, to je nálada, emoce, barva, vůně. Známý prostor, každý detail, každé postavení jakékoli věci. Interiér musí barevně lahodit našemu oku a ohřívat naše smysly. Jak správně koncipovat prostor, jakým způsobem správně volit barvy, kde a jak porovnávat materiály, ze kterých bude podlaha, nábytek, pracovní plochy kuchyní nebo lampy do obývacího prostoru?

Vztah člověka a interiéru
Právě prostředí, v němž jsme nejčastěji a nejraději je to, které nás obklopuje nejvíc. Navíc odráží nás samotné – chování, pocity, vlastnosti. Sebereflexe pod vlivem stresu nebo pohody. Prostředí, které nás obklopuje, má vliv na naše vztahy i naše emoce ale i na kvalitu našeho volna a času, který trávíme doma.

Ztotožnění se s prostorem
Každý živočich si vytyčuje teritorium, i člověk. Ať už to jsou osobní věci, doplňky, pracovní nepořádek. Základem je skutečně personalizace prostoru, udělat jej takovým, aby nám vyhovoval. Velké plochy a sdílení prostoru s jinými osobami má neblahý vliv na naše emocionální zdraví.

Nuda a šeď raději než pestrost a lesk
Černá barva je elegantní a šedá je nyní vyloženě trendy. Černá, šedá a bílá jsou navíc barvy, které v nás nevyvolávají stres, ale eventuálně začnou nudit. Velmi důležité je světlo, ale také by měl být materiál příjemný na dotek. Neprospívá nám lesklý nábytek, mnohem lepší je ten matný, nejlépe přírodní – dřevo. Příliš mnoho pestrých barev také není ideální cesta, neboť barvy sytého rázu nás stresují a rozrušují, iritují.

Cílem interiéru je harmonie.