Znáte to poučné povídání o psovi, který plaval v řece s kusem masa v zubech? Dál od něho plaval jiný kus masa… Pes ho zahlédl a dostal na něj takovou chuť, že po něm lapnul, ale tím jak otevřel tlamu, ten kus masa, co měl v zubech, mu vypadl a ten druhý kus masa uplaval také dál po řece. Pes nakonec neměl nic.
Pan Karel se dostal do podobné situace. Ještě včera měl šťastné manželství, ale dnes mu hrozilo, že ho jeho žena opustí. Zakoukal se totiž do své mladé kolegyně v amatérském divadelním spolku, kam začal před několika lety docházet. Když slečnu Alici jednoho dne doprovázel po zkoušce domů, uviděla je paní Jana – jeho manželka, v družném hovoru. Tvářili se zamilovaně.
Ano, pan Karel zamilovaný očividně byl, ale do své manželky tedy asi určitě ne. Jako by jí vše najednou začalo do sebe zapadat. Jeho stálé odchody na zkoušky, potom nechtěl být rušen při práci. Komunikoval s ní jen stroze a krátce o tom nejnutnějším. Když přijeli jejich syn a dcera se svými partnery na návštěvu, vše probíhalo celkem normálně. Rád se se všemi pobavil, byl společenský a veselý. Když však odjeli, vše se znovu vrátilo do starých kolejí. Jako když se na divadle změní kulisy. Dokonce jí zapomněl dát i dárek k svátku, což se ještě nikdy předtím nestalo. Nepřipomněla se, nic nevyčítala. Omlouvala ho stále ještě s nadějí, že vše je jen její špatný odhad a bujná fantazie. Někdy se ale neudržela a začali se hádat. Kvůli maličkostem, jak už to většinou bývá. To, když viděla, jak je zase duší někde úplně jinde – u své krásné mladé Alice, zatímco na ni jen křičí, jako by ji nenáviděl a nejradši by se jí zbavil. Kolikrát mu ji v hádce i vyčetla a čekala, jak bude reagovat. Samozřejmě, že vše vyvrátil. Nechápala to. Až jednoho dne uviděla Alici ve městě s mladíkem. Drželi se za ruce. Šťastně a s radostí skočila pak paní Jana svému manželovi kolem krku. A on byl také rád, že je opět vše při starém – tak, jak to má být.
